Dhcpcd ovládá protokol DHCP, nastavuje síť a přidělování IP adres.
Dhcpcd je DHCP klient a stará se o přidělování IP adres a to jak staticky, tak automaticky.
Pěkné vysvětlení(anglicky) je na stránkách wiki.archlinux.org.
Nástroj dhcpcd se dá použít například na počítači Raspberry PI s operačním systémem Raspbian pro nastavení drátové sítě s pevnou i automaticky přidělenou IP adresou. Pokud pracuji s Debianem, tak volím rovněž dhcpcd jako základní utilitu pro síť. Při instalaci Arch Linuxu jsem jej také využil jako jednoduchou službu pro síť.
Dhcpcd bývá základem systému, ale kdyby přeci jen nebyl, nainstaluji ho z repozitáře.
Pro instalaci v Debian/Raspbian/Ubuntu zadám:
sudo apt-get install dhcpcd
Pro instalaci v Arch Linux zadám:
sudo pacman -S dhcpcd
Po instalaci se musí převážně v Arch Linuxu zapnout démon běžící v pozadí, který bude vše řídit, to udělám příkazem:
sudo systemctl enable dhcpcd.service sudo systemctl start dhcpcd.service
Příkazem dhcpcd spustím nástroj ručně - potřeba je oprávnění superuživatele.
Pro ruční start a definici síťového rozhraní použijeme například:
dhcpcd eth0
Nastavení je v konfiguračním souboru /etc/dhcpcd.conf.
Nástroj ifconfig(také měří pakety) anebo ip a poradí, jak se jmenují síťové adaptéry, jaké adresy jsou přiděleny.
Příkaz ip link provede totéž jako ifconfig, ale bez paketů.
Na příkladu je vidět nastavená pevná adresa 192.168.40.16, v souboru /etc/dhcpcd.conf, kde by mělo být:
interface eth0 static ip_address=192.168.40.16/24 static routers=192.168.40.1 static domain_name_servers=192.168.40.1
Funguje automaticky, není potřeba konfigurovat. Pro přiřazení stačí spustit dhcpcd přímo anebo službou.
Asi nejjednodušší a nejlepší spuštění je formou služby, kdy definujeme síťové rozhraní (např. eth0).
systemctl enable dhcpcd@eth0 systemctl start dhcpcd@eth0